„Urfaust“ – divadelní hra Johanna Wolfganga Goetha

Starý Faust je vnitřně rozpolcený. Zmítán mezi životem a smrtí – unavený životem – je pronásledován svou minulostí. Je to neskutečný stav v blikajícím neonovém světle nemocničního pokoje, v němž se Faust probouzí. Zdá se mu, že sám Mefisto
si k němu přisedá na lůžko a vypráví o propastech lidského bytí?
Jsou jeho dva mladší dvojníci skutečně ošetřovatel a vrchní lékař, kteří ho pozorují ze své prosklené kukaně a sledují jeho hloubání? Nebo jsou jeho vlastní výčitkou svědomí, jeho vlastní melancholií?
Inscenace režisérky Nory Bussenius se vydává do mezisvětů: 
mezi narkózu a probuzení, mezi opojný svět duchů a banalitu každodenních tužeb. Jde tedy o liminální stav, neproniknutelné již-ne-žití
a ještě-ne-umírání. Scénografka Lara Belén Jackel převedla t u t o německou tragédii do sterilně bílého prostředí, které mnozí znají z vlastních pobytů či návštěv v nemocnici: Kdo zde skončí, ať už k uzdravení či smrti, nenajde nic útulného,
nýbrž prožitek, který si svou vlastní pravdivostí nemůže být nikdy zcela jist.
Tak leží i Faust, vydán napospas sobě samému, svým vzpomínkám a vůli zdravotnického personálu.
Tato raná verze „Fausta“ od mladého Goetha uchvacuje naléhavým, bezprostředním jazykem. V centru pozornosti zde nestojí smlouva s ďáblem, nýbrž tragédie Fausta a Markétky: nemožný milostný příběh, který nemusí nutně ztroskotat jen na její
nezletilosti. Markétka, v podstatě sama ještě dítě, touží, miluje a trpí. Vymyká se ze sexuality nepřátelské ctnosti a společenských norem a nakonec se stává vražedkyní vlastního dítěte – anebo ne?

V každém případě: Markétka zde není pouhým promítacím plátnem, nýbrž mnohotvárnou
a svébytnou ženskou postavou.

Režie Nora Bussenius Scéna/Kostýmy Lara Belén Jackel Hudba Sebastian Undisz Video Gary Hurst Dramaturgie Kornelius Luther
Hrají: Kristin Heil, Ute Menzel; Klaus Gramüller, Daniel Koch, Lev Semenov, dětští statisté

Lektorský úvod vždy půl hodiny před začátkem představení (kromě premiéry).