True Crime Night – s Veikkem Bartelem

Proti mému klientovi existoval jediný důkaz – výpověď spoluobžalovaného. „Pověřil mě, abych sehnal zabijáka.“ Můj klient: „Vůbec ho neznám, a proto jsem s ním nikdy nepromluvil ani slovo.“ Soudu tato výpověď stačila k vynesení odsuzujícího rozsudku a doživotnímu trestu.
„To jsem udělal já, říká má paměť. To jsem nemohl udělat já, říká má hrdost a zůstává neoblomná. Nakonec paměť ustoupí.“ Nietzsche „Všichni lidé lžou.“ Žalm 116,11 „Strany sporu lžou, obžalovaný lže v každém případě, jen svědci, především ti ‚neutrální‘, ti mluví pravdu.“ nejmenovaný okresní soudce „Obviněný se potí, podíval se doprava dolů. To znamená, že lže.“ televizní seriál Pravdivé lži „Mluví pravdu! Proč by lhal?“ Kdokoli v téměř každé detektivce
Buďme upřímní! Každý z nás se už někdy při takových nebo podobných myšlenkách přistihl. Může tohle být opravdu základem pro rozhodnutí, které výpovědi věřit a které ne? Ano, existují – kritéria, podle nichž lze, alespoň s určitou pravděpodobností, odlišit omyl a lež od pravdy. Ponořte se se mnou do světa psychologie vnímání, paměti a výpovědi. A to nikoli vysoce vědeckým, nýbrž hravým způsobem, vycházejícím z případů z mé vlastní praxe obhájce v trestních věcech. Dám vám teď slib: Pokud se vám po tomto večeru ještě podaří někomu úspěšně nalhat, dostanete vstupné zpět.